Hřebenová cesta od Anenského vrchu (dříve Arnoštky) ke Zelence patří dnes k nejhezčím úsekům červeně značené Jiráskovy horské cesty. Vede převážně bukovým a smrkovým lesem, místy s výhledy na polskou stranu. Málokdo z turistů ví, že její nejstarší úsek vznikl z trestu.
Rychnovské panství v 18. století potřebovalo cestu pro odvoz dřeva a kamene z hor. Stavbu ovšem nechtělo platit. Najímalo na ni lapené zloděje dřeva, pytláky a další drobné hříšníky, kteří měli odpracovat svůj trest. Říkalo se jim „ubozí hříšníci“ (něm. arme Sünder) — odtud se název cesty rychle ujal: Sünderweg.
Práce byla těžká: kameny se valily ručně, sníh padal už v září, jídla bylo málo. Panský úředník, který stavbu dozíral, byl pověstný zlý. Nadával, šlehal bičem a několik dělníků prý nechal zemřít vyčerpáním. Po smrti se mu — jako mnoha jiným zlým úředníkům v podorlických pověstech — nedostalo klidu.
Lidé z Říček a z Kunčiny Vsi tvrdili, že o půlnoci se po hřebenu prohání jezdec bez hlavy. Sem a tam, sem a tam — jako by stále někoho hnal do práce. Nemluví, jen se ozývá dupot kopyt v mechu. Když projdete cestou za tmy s baterkou v ruce, máte šanci na vlastní úsudek.
Zdroj: Kronika obce Říčky 1989 · pověst č. 1 →
